Yes.

O představení

Moje práce je můj život, ale je to jen práce.

Snažíme se předhonit své okolí? Yes?
Snažíme se předhonit sami sebe? Yes?
Přeceňujeme své vlastní kapacity? Yes?
Je potřeba se opravdu zavděčit všem? Yes?
Je tlak okolí ukazatelem toho, kolik ještě sami dokážeme snést? Yes?
Dokážeme si říct o pomoc, když to potřebujeme? Yes?
Může být “Ne” naše nové “Ano”? Yes.

V Yes., celovečerním díle tanečního divadla, interpretují tanečníci tématiku vztahu k práci. Pro každého z nás znamená práce něco jiného a náš vztah k ní se může v průběhu času radikálně změnit. Představení upozorňuje na riziko toxického vztahu s prací či cestou kariéry, kterou jsme si zvolili. Rozpoznat tento vztah bývá často obtížné z obou stran - jak z pohledu prožívajícího jedince,
tak z pohledu jeho okolí. Yes. je změť obrazů naší společnosti, nabádající k vědomému pozorování sebe sama i světa okolo nás.

Komunikovat toto téma skrze pohyb autorka zvolila proto, že souvisí s projevením symptomů únavy, přetížení, zadržování vzteku, frustrace a dalších příznaků právě skrze tělo. Tělo nám často vysílá varovné signály dříve, než jsme schopni si problém uvědomit. Ovlivněni mnoha faktory máme tendenci signály přehlížet. Ty mohou vyeskalovat až v kolaps organismu. Tuto skutečnost popsalo několik respondentů oslovených v rámci tvůrčího procesu. Rozhovory s respondenty pracujícími v odlišných odvětvích (uměleckých i neuměleckých), kteří si prošli vyhořením, byly základním kamenem pro představení. Sebereflexe respondentů dovedla autorku k tomu nezpracovávat syndrom vyhoření jako takový, ale zkoumat jeho počátek. Jeho fáze, které jsou popisovány např. v pracích Dr. Christiny Maslachové, americké profesorky psychologie, zůstaly však vlivným inspiračních zdrojem pro pohybový slovník. Podle Maslachové dochází např. ve třetí fázi syndromu k dehumanizované percepci okolí a nízké empatii. Dle autorky projektu se ovšem tato regrese může objevovat právě i v blízkém okolí, tedy u lidí, kteří jsou svědky rozvíjejícího se syndromu u svého kolegy, kamaráda, rodinného příslušníka, a nevědí si s ním rady. Podle respondentů tak často docházelo kvůli tabuizaci tématu
nebo nedostatečné informovanosti.

Projekt si klade za cíl přimět diváky k vědomému pozorování umožňující vědomé rozhodování. Zároveň vybízí k pokládání otázek, zda není zapotřebí redefinovat jejich pracovní i osobní vztahy, přenastavit si životní priority a uvědomit si, zda jsou na správném místě, profesně či v soukromém životě. Povzbuzení diváků k tomu, aby začali aktivně řešit svůj well-being, podporuje spolupráce navázána s Hedepy, českou startupovou firmou zaměřující se na online psychoterapii. Díky tomuto propojení budou diváci přímo odkázáni na dostupnou formu odborné pomoci, potenciální klíč k nalezení odpovědí na otázky, které v nich představení Yes. může vyvolat.

Umělecký tým

Režie, choreografie, koncept: Jana Hampl Maroušková
Dramaturgická konzultace:
Natálie Podešvová
Hudba:
Daša Horváthová/Navel Radiation
Scénografie, rekvizity:
Lukáš Musil
Kostýmy a make-up:
Emilia Diatta
Light-design:
Judita Mejstříková
Fotografie:
Filip Smelík, Vojtěch Brtnický
Kamera:
Lubomír Krupka
Trailer:
Lubomír Krupka, Alex Vele, Vojtěch Štetka, Lara Stoilova, Jakub Doležal, Daša Horváthová